15 chyb, které nejčastěji děláme při zařizování interiéru

Na co zapomínáme při zařizování pokojů? Které barvy a materiály používáme nesprávně? Jaké největší přešlapy děláme při vybavování interiérů? Co způsobí, že se nám výsledek nelíbí nebo se u sebe doma necítíme jako doma? Seznam nejčastějších chyb, kterých se dopouštíme a kterých bychom se měli vyvarovat, připravila interiérová architektka Ing. arch. Veronika Haroldová ve spolupráci se společností

Möbelix

. Ta znovuotevřela zrekonstruovanou prodejnu v Praze – Vysočanech ve zcela jiném konceptu.

Publikováno: 24.08.2018

Rubrika: Interiér

Autor: (red)

„Nejčastějším prohřeškem, se kterým se ve své praxi setkávám, je chybějící koncept.

Klienti postrádají nutné zkušenosti a nadhled, který by jim umožnil vnímat jejich byt či dům jako kompaktní celek. Profesionálové postupují od celku k detailu, zatímco klienti často jako první řeší detaily či jednotlivosti, které ve výsledku celek vizuálně tříští. V široké nabídce trhu se obvykle neorientují a postupují při zařizování spontánně, podle momentální nálady. Mým úkolem je proto vyřešit kromě dokonalé funkčnosti především jednotný barevný a materiálový koncept pro zvolený styl,“

říká Ing. arch. Veronika Haroldová.

Předsíň

Častým prohřeškem je
nepřehlednost
a chaos kvůli nekoncepčně řešeným úložným prostorům. Skříní je v předsíni většinou málo nebo naopak příliš. Nevyhovuje jejich velikost, materiál, jejich umístění ani vnitřní uspořádání není promyšlené. Pro maximální využití prostoru je nezbytně nutné pečlivě rozvážit, kolik prostoru potřebujeme, což obnáší inventuru veškerého šatstva, obuvi, zavazadel a dalších skladovaných věcí.
Další chybou je
nedostatek světla
. Vstupní prostor pak působí ponuře a smutně. Velmi praktickým a moderním řešením je využití celoskleněných dveří či dveřních světlíků, které dokáží z obytných místností bytu pustit do předsíně denní světlo. Kromě výkonných svítidel je řešením i preference světlých barev, které předsíň opticky zvětší a prosvětlí.
Dojem z prostoru může kazit i
příliš mnoho dveří
. Ty lze zredukovat stavebními úpravami jako je sloučení toalety s koupelnou. Aby dveře nebyly tak výrazné, můžeme je pořídit v barvě okolních stěn, překrýt je tapetou shodnou s navazující stěnou nebo použít dveře celoskleněné.

Kuchyně

Nečastější jsou
nedostatky ve funkčnosti
, například malá pracovní plocha navzdory velké rozloze kuchyně či nesprávně ergonomicky navazující zóny. Kuchyně by měla věrně zrcadlit celý proces přípravy jídla. Konkrétně to znamená návaznost lednice (případně spíže), odkud jídlo vyjímáme na dřez, ve kterém ho omýváme. Samotná pracovní deska, na které jídlo zpracováváme, by měla ležet mezi dřezem a varnou deskou, na které jídlo finálně tepelně upravujeme.
Neduhem mnoha jinak krásných kuchyní je i
odhalený nepořádek
. Jeho příčinou je často nesprávně vyřešený ostrůvek nebo chybějící optické oddělení kuchyně od obytného prostoru. Do otevřených polic je třeba důsledně umisťovat výhradně denně používané nádobí.
Setkáváme se i s
neprakticky zvolenými povrchy

a barvami
. Příčinou problematické údržby jsou vedle strukturovaného povrchu dvířek také lesklé a tmavé, obzvlášť černé materiály. Zde je třeba odolat módním trendům a myslet na praktickou stránku: preferovat odolné materiály a střední tóny v matu.

Obývací pokoj

České obývací pokoje jsou zbytečně
uniformní a šedé
. Důvodem je zřejmě strach projevit vlastní vkus a preference. Ty jsou ale k vytvoření ryze soukromého prostoru, domova, ve kterém se budeme cítit dobře, nezbytně třeba. Pokud se nám líbí něco netradičního, výjimečného, bez obav dejme interiéru osobitost.
Současné obývací pokoje mají často
nevhodně řešené dispozice
. Velký prostor zůstává nečleněný a tedy neútulný, malý zase postrádá strukturu a dělení do jednotlivých funkčních zón. Řešení spočívá v návrhu vhodných barev a materiálů, které se prostorem prolínají, a v jednotlivých jeho částech jeden z nich převažuje a určuje tak jeho atmosféru. Vhodného členění lze dosáhnout chytrým uspořádáním nábytku.
Obývací pokoje vybavujeme nábytkem, který
postrádá koncept a styl
. Typickým příkladem jsou vysoké skříně a skleníky, které do prostoru vnáší zneklidňující vertikály. Nejčastějším prohřeškem však již dlouhá léta zůstává nevhodně zvolená velikost sedačky, která v nejhorším omezuje další smysluplné využití pokoje.

Ložnice

Nejčastějším nešvarem je
nevhodně umístěná postel
, typicky například volně v prostoru nebo v rohu se špatným přístupem. Přitom řešení je jednoduché – přesunutí postele do správné pozice trvá chvíli a nic nestojí. Postel je nejdůležitějším prvkem ložnice, proto její ideální polohou při plánování začněte. Důležitý je pohodlný oboustranný přístup, naopak je třeba se vyhnout umístění pod oknem nebo naproti vstupním dveřím.
Vídám také nevhodné
pozice nebo velikosti skříní
. Skříně s posuvnými dveřmi jsou výrazně hlubší než skříně s otevíranými dveřmi a v malých ložnicích pak zabírají cenné místo. U šatních skříní je vhodné rozmyslet, jaký typ oblečení či dalších věcí v nich budete skladovat a jakým způsobem. Podrobný soupis skladovaných věcí vám pomůže vnitřní prostor skříně efektivněji naplánovat.
Problémem mnoha ložnic je i
chybějící textil
. Patří mezi něj koberce, záclony a závěsy. Tyto textilové doplňky neslouží jen na ozdobu, ale zajišťují v ložnici nepostradatelnou regulaci světla a slunce. Ložnici výrazně zútulňují a přispívají k dobré akustice, tedy intimitě prostoru.

Dětský pokoj

Dětské pokoje stejně jako ty obývací kazí
uniformita
. Pokoje jsou hezké, barevné, ale nijak nezrcadlí osobnost svého malého obyvatele. Při plánování je třeba respektovat přání dítěte a jeho záliby. Zároveň je třeba počítat s tím, že dítě bude růst a jeho potřeby se budou v průběhu času měnit. Individuální přání spojená s určitým věkem nejlépe splní dekorace, textilní doplňky nebo tapeta, tedy prvky, které lze za pár let bez problému vyměnit.
Opět
zapomínáme na světlo
. V dětských pokojích obvykle centrální lustr téměř nesvítí, ačkoliv děti si hrají na zemi a světla ubývá se čtvercem vzdálenosti. Jedna žárovka je málo, minimem jsou tři až čtyři. Kromě toho obvykle chybí zdroje světla v jednotlivých zónách pokoje. Lustr s lampičkou u stolu rozhodně nestačí. Osvětlení je třeba plánovat a jeho design v rámci pokoje sjednotit. Kromě praktické funkce má i funkci psychologickou – dodává pokojíčku atmosféru a útulnost.

Haroldová

Po studiu FA ČVUT a praxi v několika projekčních kancelářích založila v roce 2003 vlastní architektonický ateliér se specializací na návrhy interiérů. V roce 1996 vyhrála soutěž na logo divadla ABC, kde do roku 2000 pracovala jako výtvarnice. Během své dvacetileté praxe shromáždila ve svém portfoliu více než 260 realizací různého rozsahu ze soukromého i veřejného sektoru. Ve svém ateliéru se věnuje stavebním úpravám dispozic, návrhům interiéru a designu originálních svítidel či nábytku. Autorčina práce nezřídka přesahuje i do boru reklamy a grafiky. Investičně nejdražší byla realizace veřejného interiéru hotelu za 15 mil. Kč, nejlevnější byla realizace dětského pokoje za 20 000 Kč. Na konci roku 2017 vydala knihu Styly interiérů. Více informací na www.haroldova.cz.

„Hodnota interiéru netkví ve vysokých nákladech, ale v jeho duši a emocích, které vyvolává.“

Zdrojový článek:

http://www.obcanskavystavba.cz/2018/08/15-chyb-ktere-nejcasteji-delame-pri-zarizovani-interieru/

Všeobecné obchodní podmínky

Imprint

Ochrana osobních údajů